Král Petr I.

Děj filmu začíná v roce 1914. Bezprostředně po atentátu Gavrila Principa na Františka Ferdinanda d´Este obvinilo Rakousko-Uhersko Srbsko z podílu na jeho přípravě, 23. července mu předalo ultimátum a vyžadovalo urychlené splnění jeho deseti bodů. Protože se tak v plném rozsahu nestalo, vypovědělo Rakousko-Uhersko 28. července, přesně měsíc po atentátu, Srbsku válku. Jak už název napovídá, hlavní postavou filmu je král Petr I. Počátek války jej zastihne na venkově, kam se kvůli zdravotním potížím uchýlil s tím, že vládu postupně předá svému synovi Alexandrovi. Po napadení Srbska zůstává nejprve v ústraní a působí spíše jako poradce. Po překvapivém vítězství srbské armády v bitvě u Ceru se ale rozhodne vrátit do hry a přesouvá se na frontu, aby podpořil své vyčerpané vojáky. Králova přítomnost na frontě má velký vliv na utužení jejich morálky a odhodlanost bránit vlast. Ještě důležitější je ale skutečnost, že se mu podaří domluvit velkou materiální pomoc od mocností Trojdohody, která srbské armádě dodá po Dunaji a po železnici ze Soluně docházející munici. Válečné události zobrazené ve filmu samozřejmě neprožívá jen vladař, ale i další (v kontextu událostí, ve kterých umírají desetitisíce lidí, nevýznamné) postavy. Divák se záhy seznámí s malým sirotkem Momčilem, kterému dělostřelecká jednotka nahradí rodinu vyvražděnou rakousko-uherskými vojáky, s mladým, odhodlaným dělostřelcem Marinkem a jeho zkušeným kolegou Životou, který jej zasvětí do umění, jak v armádě přežít. Společně s nimi projde v první půli filmu velkolepým způsobem natočenými vítěznými bitvami u Ceru i na Kolubaře.Po půlroce bojů Srbové znova ovládají takřka celé své území. Srbský odpor je zlomen až v říjnu 1915 po vstupu Bulharska a Německa do války a po ztrátě výše zmíněné zásobovací trasy. Srbská armáda, která zůstala bez munice a má čelit více než trojnásobné přesile, odmítá kapitulovat a vydává se spolu se svým králem na strastiplný ústup k moři přes strmé dvoutisícové albánské hory, aby se připojila k armádám dohodových mocností. Během tohoto pochodu zahynou po nakažení tyfem, hladem, vyčerpáním nebo umrznou desetitisíce vojáků. Vydává se na něj i Marinko se svými přáteli. Hlavní dějová linie této druhé části filmu se soustřeďuje na popis jedné pozoruhodné události, jež má reálný základ. Když si Marinko v dopisu postěžuje své matce, že mu mrznou nohy, protože doma zapomněl teplé ponožky, netuší, co tím způsobí. Jeho milující starostlivá máma se okamžitě vydá na cestu, aby mu ponožky přinesla. Armádu zastihne až ve chvíli, kdy se vydává na pochod přes hory, svého syna však nedokáže najít. Potká se ale s králem Petrem, o kterém ji syn napsal, že navštívil jejich jednotku, a tak dá ponožky jemu s prosbou, aby je Marinkovi doručil. Král se ve chvílích beznaděje, kdy všude kolem něj umírají vojáci, kterým nemůže při pochodu mrazivými horami nijak pomoci, rozhodne Marinka vyhledat a ponožky mu předat. Snaží se tak udělat alespoň jeden čin, který má v dané chvíli nějaký smysl... (Balkanfilm)